MS IHF stopařů

» fotogalerie
» Výsledková listina

17.-19.11.2006, Slovensko - Moravský Svätý Ján

Na této stránce bych se s vámi chtěl podělit o zážitky z naší dosud nejvýznamnější kynologické akce. Když jsme s rodinou před cca třemi roky vybírali psa pro náš nově dostavený domek, neměl nikdo z nás ani tušení, kam se až dostaneme. Na slova chovatelky o nějakém výcviku jsme jen zdvořile pokyvovali a asi jako všichni noví majitelé prvního čtyřnohého chlupáče mysleli pouze na výcvik základních povelů. Z literatury, která byla v té době v nabídce, mě zaujal článek o nevhodně darovaném pejskovi, který starší majitelce přerostl přes hlavu. Proto jsem se rozhodl, zprvu jen pro správné začlenění do rodiny, pro systematickou výchovu naší HW slečny Cindy von Philippsdorf. První lekce jsme zahájili na naší zahradě, která nám však byla záhy malá a navštívili doporučený cvičák ve Cvikově.
Zde jsme taky poprvé zkoušeli stopování, které nám bylo "osudné". Během jednoho roku jsme postupně složili čtyři zkoušky (ZZO, ZOP, ZPU1 a ZPS1). ZPU2, o kterou jsme se pokoušeli v Protivanově, se nám, po neúspěchu v části obrany, složit nepodařilo.
V říjnu jsme se Cindy velmi dobře složili ZPS1 a mysleli, že to byla poslední letošní akce. Mezi gratulanty byla i Barbora Lyčková, která mě informovala o plánovaném MS HW a poslala kontakt na paní Křižovou. Zprvu mi to přišlo jako nesmysl, ale stále mi to nedalo spát. Vzal jsem zkušební řád a pořádně prostudoval, jak to na IPO FH má vypadat. Zkusil prodlužovat stopu, i dobu pro její vyhledání. Pozval několik cizích kladečů a protože to nebylo špatný, poslal jsem po konzultaci s členy výboru HW přihlášku na tento závod.
Když jsem tento "bláznivý" krok udělal, stále jsem přemítal, jestli to není moc troufalé. Zájem a podpora příznivců mě zavazovala k co nejlepší přípravě. Bohužel počasí i změna letního času za zimní nás velmi omezovala. Na terénech v okolí našeho bydliště to vypadalo dobře, ale terény pro vyhledávání v místě závodu byly pro nás záhadou. Když se na stránkách HW klubu objevila oficiální nominace, nevěřil jsem tomu co tam stálo "Českou republiku a Hovawart klub ČR bude reprezentovat ...." Tehdy jsem si opravdu vážně uvědomil o jak významnou akci jde. Týden před závodem jsme už trénovali jen lehce, šetřili síly na poslední trénink na Slovensku.
Ve středu 15.11.2006 večer jsem zabalil všechny potřeby pro Cindy i pro sebe. Čtvrteční dopoledne jsme strávili v autě. Já za volantem, Cindy v kufru na pelíšku. 350 km cesta proběhla naprosto hladce a v 10:30 už jsme parkovali před hotelem. Ze soutěžících jsme byli první. Hotelové pokoje nebyly ještě připravené a tak jsme se vydali na prohlídku okolí. Bylo nádherné počasí, na procházce jsme zkoumali okolní terény podél řeky Moravy a vybírali, který by mohl být ten soutěžní. Na jedné oranici, která mi připadala charakteristická, jsem našlápl cca 500 kroků dlouhou stopu a šli jsme se ubytovat. Po dvou hodinách jsme to se Cindy zkusili vyhledat a bylo to dobrý. Myslel jsem, že se trochu uklidním, ale s blížícím se termínem závodu se zvyšovala i moje nervozita. Cindy to samozřejmě vnímala, ale neuměl jsem si pomoc.
Večer přijeli další ze závodníků a jejich týmy. Dva z Německa, čtyři z Rakouska a jeden z Francie. Celkem tedy osm psů, vlastně 7 fen a 1 pes.

    Psovod, pes
    Claudia SENES, Bella aus Gutem Grund
    Gerhard WILD, Mendy von der Wolfser Höhe
    Susanne HAGMANN, Danja von Tannenmühle
    Roland BEREUTER, Eria von Rupertigau
    Karin RITTER, Bisbee vom Garten der Freiheit
    Jacques VOLKMAR, Nepomuk von der Bildeiche
    Miroslav POSPÍŠIL, Cindy von Philippsdorf
    Annick SORIANO, Urfée des Leus Altiers

Po večeři jsme se vzájemně představili a trochu konverzovali. Noc byla zajímavá. Cindy spala se mnou v pokoji a dvakrát během noci do mě čumákem dloubla, abych s ní šel ven. V pátek byl naplánovaný klidový režim, i když konkurenti pilně trénovali. V 18 hodin měla být veterinární prohlídka. Objednaný MVDr. se však nedostavil a tak byla zrušena.
V pátek 17.11.2006 v 19 hodin bylo Mistrovství světa slavnostně zahájeno. Předsedkyně pořádajícího Slovenského HW klubu paní Křižová s prezidentem IHF panem Langheimem pronesli úvodní řeč a popřáli všem účastníkům mnoho štěstí. Po slavnostním přípitku bylo losování, které však bylo kvůli protestům v sobotu ráno opakováno.
den "D1" Sobota 18.11.2006. Počasí v 7 hod. ideální: 10°C, téměř bezvětří, mlha. Kladeči stop odjeli na zkušební plochy. Před odjezdem ještě proběhlo upřesnění provádění nášlapu, které rakouský rozhodčí požadoval provést odlišně od výkladu v českém zkušebním řádu. Po snídani bylo již zmíněné druhé losování. Vylosoval jsem si č. 4, což znamenalo "párná (sudá)" čísla jdou na plochu "A" ve vylosovaném pořadí a "nepárná (lichá)" čísla jdou na plochu "B", že půjdem jako druzí na oziminu. Když jsme tam po cca 10 km dojeli, byl jsem velmi spokojen. Terén vypadal velmi podobně tomu, na kterém jsme doma trénovali.
Čekali jsme na dokončení stopy první soutěžící. Když ji dokončila, nastoupili jsme na hlášení rozhodčímu a po podání ruky to začalo. Srdce jsem měl až v krku. Cindy identifikační předmět ve čtverci minula, ale chytla stopu kladeče. Vůbec to nebylo takové jak vždycky. Řekl bych jeden z nejhorších výkonů za poslední měsíc. První úsek šla hrozně pomalu, dokonce začala žrát trávu. Pak se rozešla, předmět na prvním úseku označila, lom zvládla. Po vstupu do půlkruhu zaváhala a ověřovala, bohužel na špatné straně, čímž se dostala od stopy na délku větší než 10 m. Rozhodčí dle pravidel další vyhledávání ukončil.
Byl jsem hrozně zklamaný, protože to byl opravdu pěkný terén. Zdání ale klame. Na konec stopy v tomto prostředí dokázali dojít jen dva soutěžící. Po prvním dnu jsme byli na 7. místě.
Odpoledne bylo organizováno přijetí starostou obce Moravský Svätý Ján. Pohovořili jsme o MS, psech i o historii a současném vývoji města. Po slavnostním přípitku jsme se jako účastníci prvního mistrovství světa v obci podepsali v návštěvní knize a odjeli zpět do hotelu.
Po sobotním výkonu se mi rozplynuly sny o umístění na prvních místech. Sám rozhodčí říkal, že stopy jsou záměrně těžké - "vždyť je to mistrovství světa a ne nějaký oblastní závod". Hodně jsem se uklidnil. Byly před námi ještě těžší nedělní stopy na oranici.
Den "D2" Neděle 19.11.2006 Počasí v 7:15 hod. : 9°C, zataženo, mlha.Ráno bylo opět losování. Tentokrát jsem si vylosoval první stopu. Celá kolona aut odjela v 10 hodin na místo. Připravil jsem Cindy postroj, natáhl holiny a čekal na vyzvání. Byl jsem zvědavý, jak to dopadne, ale v žádném případě to nebyla taková sobotní úzkost. Po uvedení do vyhledávacího čtverce se Cindy rozběhla s čumákem nízko u země do středu, kde však žádný předmět nebyl. Po chvíli revírování se vydala ze čtverce po stopě kladeče. Bylo to úplně jiné než v sobotu. Šla přesně a radostně. Předmět označila, lom zvládla, do půlkruhu vstoupila a předmět označila. Bohužel po předmětu trochu vybočila z kružnice a zase se vzdálila na více než délku stopovací šňůry.
Následovalo ukončení. Tentokrát mi jí bylo líto. Opravdu intenzivně hledala pokračování. Když jsme šli zpět, tak pořád tázavě koukala, proč už nemůže dál hledat. Později jsem si říkal, že jsem jí měl i za cenu ztráty několika bodů na kruh znova uvést. Myslím, že by to mohlo dopadnout ještě lépe.
No to je ale přesně ten důvod, proč jsem se závodu zúčastnil. Načerpat zkušenosti a podívat se jak stopují mistři. Myslím, že bez toho není možné na nějaké extra umístění pomýšlet.
Po skončení našeho snažení jsem sledoval ostatní soutěžící a výsledkovou tabulku. Výsledky všech nebyly nikterak oslnivé a tak jsem odhadoval naše umístění mezi 5. a 7. místem.  Nakonec po neúspěchu francouzské závodnice jsme se posunuli na 6. místo, kterého si velmi vážíme.
Cindy byla nejmladší účastnice a ostudu určitě neudělala. Všichni zkoumali, kde že je ta chovatelská stanice "von Philippsdorf" a tak jsme udělali reklamu i paní Valentové z Filipova u České Kamenice.
Atmosféra celého závodu byla velmi přátelská a členové slovenského HW klubu byli velmi srdeční. Paní Křižové se svým týmem, rozhodčím i personálu hotelu patří poděkování za profesionální zvládnutí organizace takovéto mezinárodní akce. Po vyhlášení výsledků a předání cen jsme se rozloučili a odjeli domů. Po cestě jsem už přemýšlel na další výcvikový program. Vždyť příští rok je plánováno MS HW stopařů zase, tentokrát ve Švédsku.
Na závěr bych chtěl poděkovat za podporu celé mé rodině, panu Krejcarovi, Studničnému a členům ZKO Cvikov, kteří mi pomáhali s výcvikem, paní Lyčkové a Vlkové za cenné rady a informace, za materiální podporu děkuji výboru HW klubu ČR, díky též všem fandícím a gratulujícím na Cindyních i klubových stránkách.


Miroslav Posíšil
www.naspes.net

---
» fotogalerie