HovawartStředověký
název plemene vypovídá zároveň o jeho původu i využití. Jde o německé složené
slovo z výrazů Hof-dvůr a warten-hlídat, což znamená označení pro hlídače dvorů,
hlídacího psa zemědělských usedlostí apod. Poprvé se tento výraz objevil v roce
1280 v právním spise Sachsenspiegel, kde za zabití tohoto psa byla stanovena
pokuta.
Později se
tento název vyskytuje v literatuře ze 13. a 14. století zároveň s vyobrazením
a popisy. V roce 1473 vyšlo přírodovědecké dílo Heinricha Mynsingera, v němž
autor zařazuje hovawarta mezi pět ušlechtilých plemen psů a staví ho na úroveň
psů loveckých a chrtů. Zároveň však uvádí, že se hovawarta mimo jiné používá k
vystopování zločinců.
Plemeno
středověkého hovawarta bylo časem pokládáno již za zaniklé. Začátkem tohoto
století si však někteří kynologičtí odborníci povšimli, že ve vysokohorských
údolích v různých částech Evropy se vyskytují psi, kteří jsou značně podobní
oněm středověkým hlídacím psů. Využití tohoto poznání však dozrálo až po první
světové válce. Našlo se několik nadšenců, kteří se ujali regenerace ve snaze
přiblížit se původnímu prototypu středověkého hovawarta. Ověřili si, že se ve
vysokohorských údolích vyskytují psi původního zjevu a to zvláště v Alpách,
Dalmácii, Jugoslávii, Maďarsku, Pyrenejích, rumunských Karpatech, v oblasti
Transylvánských Alp a dokonce v okolí Káhiry. Reginald Grimer vyslovuje názor,
že hovawart zřejmě představuje upevněný základní typ, který se výrazně
prosazuje, jestliže se mezi sebou kříží různá plemena i kříženci.
 Hovawart je
tedy plemeno velmi staré, které se vyskytovalo převážně v selských usedlostech,
zvláště na samotách vysokohorských údolí a proto ušlo pozornosti vzdělaných
vrstev a zdánlivě se ztratilo. Okolnost, že hovawart zůstával dlouho bez širšího
zájmu, měla svou výhodu, neboť ušel přeformování v důsledku módních vlivů a tak
se udržel ve své původní povaze a zachoval si znaky, kterými se kdysi
vyznačoval.
Vlastní
čistokrevný chov začal v roce 1922 a jako plemeno byl hovawart
oficiálně uznán v roce 1937. Plemenná kniha byla založena rok předtím. Tehdy se
také započalo s bonitacemi. Pro chov bylo původně vybráno několik selských psů,
kteří se nejvíce přibližovali původní představě. Při regeneračním zušlechťování
byl vzat v úvahu také staroněmecký ovčák, kuvasz a leonbergr (novofundlák,
bernardýn).
Myšlenkovým
tvůrcem plemene byl chovatel König, ale k vytvoření a upevnění žádoucího typu
přispěl významnou měrou Alwin Busch z Bioritzu se svým psem Castorem Mayer -
Buschem. Když se po delší době, ve které významnou roli hrály i obchodní a
finanční zájmy, sjednotil názor na zevnějšek, zůstal nevyřešen druhý problém a
to, zda hovawart má být psem společenským nebo pracovním. Prozíravější chovatelé
nakonec prosadili názor, že má-li mít plemeno budoucnost, musí být hovawart psem
pracovním, psem povahově pevným, schopným obráncem a strážcem a výborným
hlídačem - jak to nakonec vyplývá již z jeho názvu.
Formálně ve
stanovách chovatelského spolku byly cíle vyjádřeny jasně. Spolek má podporovat
vrozené, vysoce hodnotné vlastnosti hovawarta a usilovat o jejich vylepšování
přísným chovatelským výběrem a podporovat snažení, aby hovawart dosahoval co
nejlepších výkonů jako pes obranný, policejní, stopař i jako pes slepecký a
pastevecký. Hned v úvodu stanov tedy byly určeny dva základní cíle - přísný
chovatelský výběr a pracovní výkonnost, aby se hovawart stal i psem služebním.
Cesta k uskutečnění těchto záměrů však narazila na rozdílné postoje.
Názorová
krystalizace, která u chovatelů probíhala po druhé světové válce v hledání
správné metody chovu ve vztahu k dědičnosti exteriéru a povahy, byla žhavým
tématem řadu let. V zemi původu bylo od 1.1.1960 stanoveno, že k chovu jsou
připuštěni jen psi se zkouškou z výkonu. V r. 1964 bylo plemeno uznáno za
služební, když předtím více jak 100 hovawartů složilo různé druhy zkoušek.
Ustanovení plemene jako služebního uvádí i standard FCI č.190/b z 23. 5.
1973.
V roce 1967
bylo konstatováno, že plemeno je již velmi dobře prošlechtěno a dokonce, že u
jedinců stejného zbarvení je pro diváka neobyčejně obtížné jednotlivé jedince od
sebe odlišit. V témže roce byla zavedena přísná kontrola dysplazie. V současné
době v řadě zemí zařazují do chovu jen jedince s negativním výsledkem vyšetření
DKK.
Hovawart není
doposud příliš rozšířen. Vyskytuje se nejvíce v Německu. Odtud se dostali
hovawarti i k nám. První vrh štěňat byl u nás registrován v chovatelské stanici
"z Páralovy zahrady" v Kroměříži dne 10. 3. 1986 od plavé fenky Lima vom
Elbflorenz. Lima byla, ale až v pořadí druhou fenou v uvedené chovatelské
stanici - tou první byla Fee vom Siegfriedshof, která byla přes 15 let (!) milou
společnicí svého majitele. Oblíbenost hovawartů je stále dosti vysoká. Jejich
majestátní vzhled s harmonickou stavbou těla, krásnou dlouhou srstí, jiskřivým a
pozorným pohledem uspokojí i člověka s velmi vyvinutým estetickým smyslem.
 Hovawart má
řadu charakteristických zvláštností a povahových projevů. Je to dílem tím, že u
něho nedošlo k "přešlechtění" a tak si zachoval dokonce i reakce psům původní a
dílem důsledným uplatňováním od prvopočátku jasně formulovaného chovatelského
záměru [cíle]. Hovawart se standardně vyvinutými vlohami a správně vychovaný se
vyznačuje následujícími povahovými vlastnostmi.
Povaha
hovawarta je především opravdu přesným odrazem českého překladu názvu plemene.
Ve svém území je i bez jakéhokoliv výcviku výborným hlídačem, který ostražitě
reaguje na cokoliv podezřelého a v případě nutnosti je ochoten i nekompromisně
zasáhnout. Přitom však je schopen i jakéhosi "vyhodnocování" situace - např.
zbytečně neštěká jako odpověď na štěkot psů v blízkém okolí, dělá jako by si
nevšímal cizích lidí ve svém teritoriu za přímé účasti svého pána apod. Hovawart
má mimořádnou vazbu na rodinu, kterou považuje za svou "smečku" a proto jí hlídá
a ochraňuje. Proto i psi, kteří jsou trvale ustájeni venku by měli mít úzký
kontakt se členy rodiny, čímž se u nich ještě prohloubí "smečkový" pud.
 Cennou
devizou hovawartů je jejich velmi snadná ovladatelnost a to i přes jejich značný
temperament. To ocení nejen výcvikáři, ale zejména ti, kdo si chtějí pořídit
hlídacího psa a nemají dosud žádné zkušenosti s výcvikem psů. Vůči cizím lidem
se hovawart mimo své teritorium chová s odstupem, nedůvěřivě, ovšem v žádném
případě je nenapadá. Ba naopak lze konstatovat, že jeho práh dráždivosti je
poněkud výše, jako by si byl vědom své síly, kterou však nikdy nezneužívá. To
vypadá jako by byl vždy "nad věcí".
Je tedy velmi
povahově vyrovnaný, ale také citlivý na zacházení. Je dobré navázat s ním spíše
"rovnoprávně" partnerský vztah, na základě něhož ochotně, rád a trvale
respektuje své postavení i veškeré požadavky. Negativně však reaguje (přestává
komunikovat) na hrubé a násilné zacházení. Je to psí aristokrat.
Shrneme-li
tedy, je hovawart výborný hlídač, ale i vynikající společník, příjemný domácí
pes a průvodce. Jeho majestátní vzhled i povaha, dlouhá krásná srst, temperament
se snadnou ovladatelností uspokojí i velmi náročného člověka s vysoce vyvinutým
estetickým smyslem. © Hovawart klub ČR
--- |
