Anzi-Bady Kesidy

 


Chovatel: Mgr. Jana Baudyšová
Majitel: Ing. Michaela Neumanová

Narozen: 10. 12. 2005
Bonitační kód: 5/3a/B9,D2,N3/AA - I.třída chovnosti

Otec: Iberto v.d. Spreewehrmühle
Matka: ICh. Kesidy Plavý vítr

Zkoušky: ZOP, ZPU 1, ZPU 2, ZZO, ZVV1, ZVV2, ZPS1, BH, FPr1, FPr2, VPG 1, IPO-V, IPO1, IPO2, IPO3
Závody:

Výstavy: V


Kdy a jak vznikla myšlenka pořídit si HW a bylo Vám již tehdy jasné,že se s ním budete věnovat sportovnímu výcviku?
Plemeno hovawart jsem si (tehdy pouze teoreticky) vybrala už jako dítě školou povinné ve svém prvním atlasu psích plemen. Tehdy mě zaujal  nejen svou krásou ale zejména popisem povahy, ze kterého vyplývalo, že HW je pro svého majitele rovnoprávný parťák a člen rodiny. Své dětské přání jsem si splnila až ve věku pokročilé dospělosti (Bady je můj první pes) a v době, kdy mí dva pubertální synové s radostí uvítali nového člena rodiny, na něhož by matka přenesla své mateřské pudy. Při výběru plemene hrál také velkou roli fakt, že bude žít v bytě, což by psu plemene vyšlechtěného pro "hlídání dvora" nemuselo vadit. Proto jsem také chtěla štěně klidné a Bady mi mé představy stoprocentně splnil. Poučena četbou literatury jsem už před pořízením psa plánovala návštěvy cvičiště, protože HW je velký, silný a relativně ostrý pes a jako pes sídlištní (vedle škola, školka, obchody atd.) musí být dokonale ovladatelný.  Kromě toho  jako matka dvou synů znám cenu hesla "kdo si hraje, nezlobí". Na cvičák jsem s tehdy půlročním psem vstoupila bez jakékoliv znalosti náplně sportovního výcviku, zkušebních řádů, existence zkoušek a čehokoliv dalšího. Do světa zkoušek mě doslova vhodila má výcvikářka Lenka Chmurová (vynikající výcvikářka nejen psů ale i psovodů), když mi při příležitosti Badyho 10-ti měsíců oznámila, že za 14 dnů jdu skládat zkoušku ZZO . A pak následovaly další zkoušky, já jsem se začetla do zkušebních řádů a řekla si, že vyzkouším tu mez, za kterou to už s naším hravým stylem výcviku nepůjde (navzdory poznámkám o exotech na cvičáku i názoru, že na výcvik musí být pes velmi temperamentní a bez ostnáče se nedá složit IPO 3). Zatím tu mez tlačíme před sebou a já doufám, že nám to ještě chvíli vydrží.

Anzi-Bady je velmi úspěšný ve sportovním výcviku. Můžete nám sdělit Vaše zkušenosti? Co se vám při tréninku nejvíce osvědčilo a naopak, o čem jste se přesvědčila, že není ta nejlepší metoda?
Co se týká metod nácviku, jak velmi hezky píše výcvikář Luděk Šilhavý ve svých příspěvcích pro časopis Pes přítel člověka, každý pes je jiný a každý psovod si musí najít najít tu nejlepší cestu pro svého psa. Takže nedržet se tvrdohlavě a doslovně návodu, ale podle reakcí psa si ho přetvořit k obrazu vlastnímu. Při výcviku Badyho jsem si plně potvrdila, co se píše v každé knize o HW i na těchto stránkách - výcvik musí být něco příjemného, na co se pes těší. Psovod musí mít nasazen milý úsměv, být v pohodě a vyzbrojen nezničitelnou trpělivostí a samozřejmě kapsou plnou něčeho dobrého a v našem případě i míčkem. Bady je zase pro výcvik zcela ideálně vybaven řadou závislostí - na míčku, na pamlscích, na kamíncích i na psovodovi. Například "IPO poslušnost", kde je kladen velký důraz na rychlost a radostný projev psa, jsme se celou naučili na balónek (okoukáno na cvičáku). Obecně při nácviku poslušnosti nám nejvíce vyhovují každodenní krátké a intenzívní výcvikové chvilky (10 - 15 minut) v rámci procházky, v případě potřeby dvakrát denně.  Bady výborně reaguje na intonaci i výraz obličeje (výrazně odlišné jsou  pochvala - nespokojenost - vynadání), takže ke krajnímu výchovnému prostředku, jakým je v našem případě škubnutí na hladkém stahováku, jsem už dlouho nemusela sáhnout. Pokud to jde, tak Badyho při poslušnosti navádím pouze míčkem či pamlsky bez fyzického nátlaku, ruce jsou na podrbání při pochvale. Na stopě je trestání samozřejmě zakázáno a každá stopa musí být ukončena obrovskou pochvalou a hrou s míčkem a to i tehdy, když se nedaří (hodím před něj předmět, Bady zalehne a tím stopu můžeme vítězně ukončit). Obrana je specifická a myslím, že nejdůležitější je najít si dobrého figuranta (Martine děkuji), který bude respektovat povahu psa a bude ochoten a schopen ušít mu výcvik na míru a ne se snažit "přešít" psa podle té své jediné metodiky výcviku. Setkala jsem se i s reakcí figuranta "tohle nedělám". Hrubou chybu jsem udělala v počátcích výcviku, kdy mi ujely nervy a daný povel jsem pak dlouhou dobu nemohla ani vyslovit. Při dalším nácviku (držení aportu) jsem už použila hlavu a s piškotem v ruce (navzdory všem návodům) se Bady naučil držet aport s pouštěním na povel během pěti minut. Nikdy potom jsem už takovou chybu neudělala a když nejsem v pohodě, tak prostě se psem necvičím.

Co cvičí Anzi-Bady nejraději a co naopak vyžaduje největší úsilí?
Protože vše cvičíme formou hry a "do příjemna" tak si dovolím tvrdit, že obecně cvičí rád vše a učí se velmi rychle. Na poslušnosti mu déle trvaly cviky, kdy má běžet od psovoda pryč (volno, vpřed), protože proč by to dělal?! U plížení se mi snažil nejprve namluvit, že je velbloud nebo něco podobného, ale stačilo ho správně namotivovat kamínkem a už jel jako ještěrka. U Badyho je obecně problém přenést rychlost z tréninku (kdy má jasnou motivaci) na zkoušky. Jakmile zjistí, že je přítomen rozhodčí (a to je nejpozději na nástupu) a panička má křeče v krajině břišní, tak je mu jasné, že žádná sranda nebude. Velký problém by mu dělala vysoká kladina (žebřík - cvik na zkouškách ZVV2, ZVV3 a ZPS2).  Bohužel jsem existenci tohoto cviku zjistila až  s velkým takřka 50-ti kilovým psem a navíc nemám volný přístup na cvičák (nejsem člen ZKO), abychom mohli  tuto překážku často cvičit. Takže jsem se rozhodla, že stejně jako on respektuje mě, tak já budu respektovat jeho negativní postoj k žebříku a radši oželím 10 bodů na zkoušce, než bych se zpronevěřila zásadě "výcvik je hra".  A pes se mi nezmrzačí. Na stopách jsme si už vyzkoušeli, že problémem bude vytrvalost na dlouhých stopách. Ale to chce čas a stopovat a stopovat a stopovat.

Jaké jsou Vaše další cíle v oblasti sportovní kynologie?
Netroufám si říkat cíle, my si prostě budeme i nadále hrát neboli cvičit, a když z toho budou nějaké zkoušky, budu ráda. Při pohledu  do zkušebních řádů je zřejmé, že v oblasti všestranných zkoušek se máme o co snažit. A do budoucna se chceme více  vzdělávat ve stopařině, ale to chce jiný způsob výcviku a stovky nachozených stop a to znamená značné nároky na čas. Takže plány máme na hodně dlouho.

Čeho si na Anzi-Badym nejvíce ceníte?
Všeho, od čumáku po poslední chlup na ocase.  Badeček je z mého hlediska ideální směs lásky, něhy, klidu a pohody, aby byl ideální rodinný pes, a zároveň temperamentu, hravosti  a ostrosti, které potřebuje pro výcvik. Úžasná je jeho touha mi vždy vyhovět  a neuvěřitelná vnímavost a rychlost učení se. Je to bezproblémový bytový a městský pes, bezkonfliktní k ostatním psům, lidem i další zvěři (k naší smečce patří mimo jiné i momentálně 8 koček různého stáří i pohlaví).


S pozdravem Míša Neumanová - webové stránky